Anglické "nehnutí ani brvou" umřelo. Chlapi pláčou na veřejnosti jako mimina

Velikost textu: AAA

21. 3. 2016

Ještě na konci minulého století byli britští mužové považováni za chladné cyniky, jejichž citů se dotýká nejdojemnější situace asi jako vánek skály. Nehnout ani brvou nad srdceryvným příběhem bylo kdysi ctností, kterou mladí mužové tohoto národa rozhodně nezdědili. Naopak pláčou už téměř stejně často jako ženy. A psychologové z toho mají radost. Projevovat city je zdravé.

Průměrná Britka si popláče šedesátkrát za rok, průměrný mladý Brit prý třicetkrát. Ale zatímco ženy štkají v soukromí, muži se doslova vyžívají v exhibici svých proudů slz.

„Sedmdesát devět procent žen tvrdí, že raději pláče v soukromí než před lidmi, jenže mezi emocionálními muži, pláče raději v soukromí než na veřejnosti jen osmapadesát procent,“ píše deník The Star, který cituje průzkum televize ITV.

Důvodem k pláči číslo jedna je u mužů i žen ztráta milované osoby. Na druhém místě jsou dojemné scény ve filmech a seriálech. Křivda a nespravedlnost vykonaná na milované osobě je důvodem číslo tři. Následují trpící zvířata, nespravedlnosti ve světě a jiné tragické či smutné zprávy.

Z průzkumu také vyplývá, že nejčastější omluvou pro vlastní emocionální slabost, kterou chce na veřejnosti slzící osoba skrýt, je klasické rčení: „Asi mi něco spadlo do oka.“

KOMERČNÍ SDĚLENÍ

Související