VÁNOCE S VELKÝM TELEVIZNÍM ROMÁNEM POJIŠŤOVNA ŠTĚSTÍ.


Otázky:
1. Kdy zpravidla začínáte s přípravami na vánoční svátky?
2. Nakupujete dárky promyšleně a dlouho dopředu, nebo je sháníte na poslední chvíli?
3. Kdo u vás v rodině peče vánoční cukroví? Kolik druhů míváte?
4. Jak u vypadá Váš Štědrý den, ev. Silvestr, Nový rok?
5. Dodržujete nějaké tradice, zvyky? (Věříte na vánoční pověry, dáváte si novoroční předsevzetí, připravujete zvláštní/tradiční pokrmy či pochutiny?...)
6. Míváte živý stromeček, nebo dáváte přednost umělému?
7. Na jaký dárek nejraději vzpomínáte? Jaký si přejete (očekáváte) letos?

IGOR BAREŠ
(seriálový Harry Povolný, manžel Kateřiny v podání Kamily Špráchalové; v reálu manžel seriálové Markéty v podání Antonie Barešové-Talackové)


1. Dvacátého druhého (úsměv). A snažím se to všechno zvládnout najednou, protože mě Vánoce v podstatě moc nezajímají. Já si myslím, že by se ty svátky měly slavit hlavně kvůli dětem, to určitě ano... Já to chci mít co nejdříve za sebou. I proto mi docela vyhovuje, že už třeba pětadvacátého prosince mám představení v Národním divadle. Na mě tyhle svátky moc nedoléhají, snažím se to zkrátka zvládnout při jednom a všechno najednou (úsměv)...

2. Mám jedenáctiletou dceru, takže se snažím jí Vánoce udělat – i prostřednictvím dárků – co nejhezčí... Ale ono je to komplikované, protože ona docela všechno má, takže je to nápor na fantazii víc, než na cokoliv jiného – třeba na peněženku nebo tak... Snažím se vymyslet vždycky něco netradičního.

Čím jste ji překvapil vloni?
Já jsem jí koupil – myslím, že to bylo vloni – vycpanou veverku. Ona to byla učební pomůcka, takže to byla spíš polovina veverky (úsměv). Z druhé strany to byla kostra – aby ty děti pochopily, jak to ti živočichové mají v těle uspořádané. Takže jsem ji koupil tuto pomůcku... Měla z toho ohromnou radost.

3. Já jsem ženatý teprve půl roku, čili jsme spolu Vánoce tímto způsobem zatím moc netrávili. Spíše jsme se postupně poznávali, takže jsme ten rodinný kruh neměli až tak uzavřený... A já si na cukroví nepotrpím.

4. Vzpomínám si spíš na to, jaké to bylo v době mého dětství. Jak stárnu, vracím se v myšlenkách víc a víc do dětství – to souvisí i s Vánocema. My jsme pravidelně chodili dopoledne na Štědrý den na hřbitov, potom jsme hodně brzo večeřeli, abychom u toho stromečku co nejdříve byli. Snažím se ten den prožít vlastně skoro stejně jako zamlada... Na Silvestra se snažím neopíjet, protože to se opíjejí jen amatéři. Vcelku mi vadí ohňostroje – takový ten boom zábavné pyrotechniky v poslední době, nebo – dejme tomu – takových deset let nazpátek. Tomu se snažím vyvarovat. A pokud mám možnost, tak netrávím Silvestra doma, ale někde na venkově, nebo třeba na horách.

5. Předsevzetí si dávám obecně. Není to limitované Novým rokem. Tím přelomem nic nekončí, ani nic nového nezačíná, je to den jako kterýkoliv jiný. Často se stává, že se i v divadle hraje, takže i po té pracovní stránce je to den jako kterýkoliv jiný... Jak říkám, dávám si předsevzetí i jindy.
Co se týká pověr, obecně inklinuju k takové mystice, nebo něčemu takovému. Z těch vánočních zvyků – nikdy jsem to tedy nezkoušel – se mi velmi líbí lití olova. To je takové to spojení žhavého kovu s chladnou vodou... Asi to má něco do sebe. A je v tom i prostor pro fantazii.

6. Živému, rozhodně živému!

7. Rád vzpomínám na okamžik, kdy jsem dostal svoje první kolo. To v té době byl docela zázrak. Dostal jsem žlutého favorita. Vzpomínám, jak tam stál pod tím stromkem... A co bych si letos přál? Asi abych byl zdravej...

ANTONIE BAREŠOVÁ-TALACKOVÁ
(seriálová Markéta)


1. Zpravidla tak, jak dovolí pracovní povinnosti, takže většinou na poslední chvíli.

2. Zpravidla tak, jak dovolí pracovní povinnosti, takže většinou na poslední chvíli. Ale promyšlené to ano, to je docela mám...

3. Cukroví a vůbec všechny sladké dobroty pekly výhradně moje babičky a ty už bohužel nejsou mezi námi. Takže naše vánoce už jsou několik let bez cukroví.

4. V dětství jsme Vánoce trávili u mojí nenahraditelné babičky v Mostě, kde se naše malinká rodina vždy sešla, velmi často bez táty, jehož povolání námořníka mu zřídkakdy dovolilo být na tyto svátky doma.
Letos mě čekají první "novomanželské" Vánoce, táta je opět na moři a maminka se bohužel mé nedávné svatby nedožila, takže se budu snažit udělat co nejkrásnější vánoční atmosféru, ačkoli budeme u stromečku jen my dva a náš čtyřnohý člen rodiny. Nejdůležitější bude zvládnout rybí polévku, kterou učila babička mojí maminku a pak maminka mě, tak je nesmím zklamat. Salát umím docela obstojně a kapra bez problémů.

5. Pověrčivá jsem, ale rozhodně ne o Vánocích... Snad jen, že se nesmí vstávat od stolu, dokud se nedojí, to dodržovala striktně už moje babička. A zvyky nebo zvláštnosti? Ke kaprovi se u nás vždy ještě smaží vinné klobásy, které vždy zbydou, ale i tak jich kupuji tolik, jako kdyby nás bylo u stolu deset. Ze zvyku (úsměv).

6. Mívali jsme nádherný - snad sto let starý - umělý stromeček po praprababičce, který se musel přivazovat provázkem ke zdi, protože za těch sto let nikoho nenapadlo otočit stojánek. Nikdy jsem už takový nikde neviděla.
Dnes si s manželem kupujeme velikánský živý. Nádherná vůně...

7. Nejhezčí bylo, když se vrátil domů na svátky táta. Když doma nebyl, dostala jsem velké množství dárků, aby mě to tak nemrzelo, že s námi není, ale to mě tolik netěšilo... Nejkrásnějším dárkem pro mě zkrátka bylo, když jsem mohla trávit Vánoce s oběma rodiči.Velmi často mě – spolu s maminkou - bral táta na dlouhé spolujízdy. Jednoduše proto, aby jsme byli co nejvíc pohromadě. Proto se mi několikrát poštěstilo být na Vánoce na širém moři. Jednou například přímo na rovníku, kde bývá zvykem, že nováčky pokřtí samotný Neptun. A tak jsem dostala "pod stromeček" pěkný dárek - byla jsem pokřtěna na Mořskou pannu.... To byly zatím asi moje nejkrásnější Vánoce...
A letos očekávám pod stromečkem pár úplně volných dní jen s Igorem, tedy s manželem.

MARTIN ŠTĚPÁNEK
(nová tvář páté série)


1. Jsme tradicionalistická rodina, takže začínáme poměrně brzo. Moje žena už začala. Mohu říct, že začátky příprav u nás skutečně začínají s příchodem adventu.

2. Poměrně dost promyšleně. Nemám velikou fantazii na dárky, mám fantazii na jiný věci (úsměv). Vždycky plním vánoční přání těch, kteří jsou kolem mě. Bedlivě naslouchám, co by si přáli, co by to mělo být, a když tak si k tomu nějakou radostnou maličkost vymyslím – takhle to provádím. Důraz dávám rozhodně na kvalitu před kvantitou. V těch maličkostech – když člověk zabalí nějakou blbůstku – samozřejmě potom ta kvantita taky hraje určitou roli, ale... radši kupuju méně, ale kvalitní věci.

3. Připravovat nepomáhám, na mě zůstává rybí polévka, což je moje mistrovské dílo (úsměv). Ale žena peče. Peče spoustu druhů cukroví, a vzhledem k tomu, že pochází z cukrářské rodiny a některé recepty zdědila ještě po mé matce, která byla vyhlášenou kuchařkou, tak peče skvělé cukroví, z kterého já dávám přednost slanému pečivu. Míváme devět, deset druhů určitě. Jsme tradiční vánoční „připravovatelé“, takže zůstáváme každoročně věrni osvědčeným a oblíbeným druhům.

4. Štědrý den – pakliže jsme doma v Praze, tak máme takzvaný den otevřených dveří. Přicházejí nejlepší přátelé, výborní kamarádi na skleničku vína a ženina sulcovaného kapra, což je také recept z dědictví po mé matce – naprosto vyhlášený kapr namodro. Tuto delikatesu ochutnávají s tatarskou omáčkou, kterou připravuje můj syn.
Silvestra a Nový rok už trávíme většinou bez dětí, protože ty už jsou dost velké a mají svoje vlastní rodiny. Takže toto už necháváme více méně náhodě – jestli budeme doma, na chalupě, sami, s přáteli, se sousedy... Se Silvestrem si zkrátka neděláme žádné velké starosti... Hlavně aby byla dobrá polévka, aby bylo něco k zakousnutí, prostě pohoda...

5. Nemohu říct, že bych na nějakou vánoční pověru dal...
Ani lití olova, ani krájení jablka – to prostě u nás není příliš zdomácnělé.

6. Živý stromeček. To je tradice. Mám velký vztah k lesu, jsem myslivec, a rozhodně z toho nemám špatné svědomí, protože to jsou stromky, které jsou skutečně pěstovány pro tento účel, takže vím, že nic neničím, nekazím, chovám se slušně k té přírodě. On se potom zkompostuje ten stromeček... Míváme jedličku, tak do toho metru padesáti...

7. Nejradši vzpomínám na vynikající rádio, rozhlasový přijímač na úrovni takzvaného světového přijímače (world receiver), který jsem dostal, když jsme ještě žili v Mnichově, od mé ženy. Moje žena má totiž zásadu koupit mi to nejlepší z nejlepšího. Ví, že pak dám minimálně deset let pokoj, protože deset let nebude vyvinuto nic lepšího (úsměv). Letos to bude spíš pár maličkostí. A co očekávám? Jak už jsem říkal, já jsem myslivec a také střelec, takže to budou také nějaké myslivecké doplňky.

A doplňující otázka: Mohl byste na závěr říci něco o vaší roli? Jste nová postava páté řady...
Zatím úplně obecně, protože z těch čtyř dílů, které mám v ruce, nemůžu zcela usoudit, kam se ta moje postava bude ubírat, jakým způsobem se vyvine... Ale znám samozřejmě zápletku, kterou nebudeme prozrazovat... (úsměv). Je to postava letce. I když pravděpodobně asi nebudu vidět za kniplem, tím, že jsem byl obsazen do této role, se mi plní jeden z mých velkých snů – jednou v životě si zahrát letce. Letectví je můj velký koníček.

PAVEL TROJAN
(seriálový Jakub Černý, vnuk Karla Krause a Marty Hádkové, syn Heleny)

1. Vždycky kolem října začnu napínat uši a snažím si všímat náznaků přání, co by mým blízkým udělalo radost. Zrovna nedávno jsme byli se sestrou ve městě a ona se zastavila u jedné výlohy s krásnou pletenou taškou. Bylo na ní vidět, že by si ji přála - jak ji zářily oči, prohlížela si ji zleva zprava! Naštěstí bylo zavřeno a tak jsem si do pomyslného seznamu zapsal: Vánoční dárek pro sestru - pletená taška.

2. Ačkoliv si dárky tedy snažím promýšlet delší dobu dopředu, samotné nakupování nechávám na poslední chvíli. Tedy bohužel - protože není nic strašidelnějšího, než průlet přelidněnou vánoční Prahou za zvuku rolniček a drnčení pokladních tiskáren.

3. Z dětství si pamatuju, že jsme vždycky s mámou vymýšleli nejrůznější sladkosti. Máma je takový ten improvizační typ kuchařky. Její nejoblíbenější recepty jsou stylu “CDD” - tedy “co dům dal”. V nich dokáže zkombinovat nejrůznější ingredience, které se doma právě nacházejí, ve fantastický výsledek, který nikdy není stejný. A tak když jí řeknete: „Mami, udělej to cukroví, cos dělala loni!”, s úsměvem zakroutí hlavou a řekně: „To se nedá zopakovat.” A tak jsou u nás Vánoce neopakovatelným, a to doslova, kulinářským zážitkem! (smích).

4. Štědrý den jsme si v posledních letech oblíbili jako příležitost, kdy se sejde celá rodina. Navštíví nás babička s dědou, zpíváme koledy, vzpomínáme na události uplynulého roku a snažíme se naplnit vánoční náladu pokoje a klidu.

5. Na Štědrý den se pravidelně vydáváme do kostela. Děti vystupují s vánoční hrou, připomene se skutečné poselství Vánoc...Člověk se tak odpoutá od každodenního shonu a začne třeba přemýšlet i o otázkách hlubšího rozměru, na které nemá jindy čas.
Tím, že maminka je původem Slovenka, užíváme si před štědrovečerním kaprem ještě nepřekonatelnou zelnou polévku. Uvaří se vždycky plný kotel, pojídáme ji až do Silvestra a každým dnem je chutnější...

6. Půl na půl. V posledních letech střídáme “skutečně” umělý a “neskutečně” živý, podle toho, co právě letí (smích). Nazdobíme ho krásnýma dřevěnýma ozdobama a zabalenýma cukrlátkama, které potom se sestrou potajmu ujídáme. Jako děti jsme totiž přišli na způsob, jak čokoládu tajně vytáhnout, aniž by to na první pohled bylo poznat a rodiče nám nevynadali, že spořádáme moc sladkostí. A z nějakého důvodu to děláme dodnes (smích).

7. Když jsem jako dítě dostal ponožky a tak podobně - byl jsem naštvaný, že to vlastně není dárek! Asi to zní komicky, ale dneska se na ponožky vysloveně těším. Nemůžu to říct stoprocentně, ale mám podezření, že mi pračka totiž několik páru ročně bezostyšně sní (smích).
A nejkrásnější dárek? Ten, který někdo sám vyrobí. Minulý rok to byla třeba vyšívaná dečka, kterou jsem dostal od babičky “do výbavy”. Ačkoliv je jí dávno přes osmdesát let a ruce jí neslouží, tak jak by měly, pořád v sobě nachází sílu a odhodlání. Když si uvědomím, jak těžké to pro ni musí být, to je pro mě nejkrásnější dárek!

VLASTINA SVÁTKOVÁ
(seriálová recepční Soňa, láska Jakuba Černého)



1. V říjnu už mám skoro celý seznam dárků, které chci koupit, v listopadu je mám nakoupené a zabalené a celý prosinec až do Vánoc se strašně těším, jak budou moji blízcí trhat ten pracně zabalený vánoční papír (úsměv). Uklízím průběžně, infarktovému předvánočnímu bláznění se ze zásady vyhýbám a na Štědrý den se střídáme jednou u mých, podruhé u manželových rodičů. Mám ráda, když je na Vánoce veselo, plno lidí, smíchu, křiku... a my jsme zatím ještě příliš malá a klidná rodina (smích).

2. Odpověděla jsem asi u první otázky... (smích).

3. Babičky. Já nepeču, protože bych to všechno snědla sama na posezení, na návštěvách se krotím (smích). Ale už mám asi tři roky vystřižené recepty na cukroví, které není tak složité. Tyto Vánoce „zaručeně" upeču!... (smích).

4. Když jsme na Slovensku u mých rodičů, je nás na Štědrý večer plný dům: naši, bratr, sestra, tři kočky a pes. Minulý rok můj bratr Jakub ještě věřil na Ježíška, takže čekal zavřený v pokojíčku, až budou pod stromečkem dárky, všichni jsme splašeně pobíhali kolem stromečku a snažili jsme se co nejrychleji a nejnenápadněji pod něj naházet všechny naše dárky. Pes vylekaně štěkal, kočky zalezly do úkrytů a Jakub pořád vystrkoval hlavu ze dveří a ptal se:,, Tak už můžu?" Je úžasné, když někdo ještě pořád věří na Ježíška. Tento rok budeme dva: já a můj syn Adámek.

5. Střevíčkem už neházím, už jsme se vdala a z domu odešla, ale házela jsem... Před večeří si všichni spolu sedneme a poděkujeme za všechno, čeho se nám tento rok dostalo... Natíráme oplatku medem, aby jsme byli pilní jako včelky, a česnekem, abychom byli zdraví. Po večeři rozkrojujeme jablíčko tak, aby tam byla hvězdička. Pod talíře dáváme korunu, aby jsme měli tolik peněz, kolik potřebujeme.
Naše slovenská štědrovečerní hostina začíná kouskem chleba s máslem a uzeným lososem, pak přichází na řadu knedlíčková, nudlová polévka, kterou dělá tatínek, pak bramborový salát s rybím filé nebo řízkem, pak kapustnica s uzeným a houbami a cukroví... Nikdy se tak nepřejím jako na Vánoce. Ale stojí to za to (smích).

6. Pamatuju si, že když jsem byla malá, bydleli jsme v menším bytě v činžáku a měli jsme stromeček umělý. Ale od té doby, co naši bydlí v domě, mívají stromeček už jenom živý, a tomu se nic nevyrovná. Voní, píchá, opadává a občas spadne, když na něj vyskočí kocour... (smích).

7. Neočekávám nic, to bych si nedovolila, ale přání mám hodně, to ano... Přeju si, aby byl Adámek zdravý a spokojený tak, jako doteď. Přeju si, aby můj muž zase prožil úspěch a vrátil se tam, kde kdysi začal, a šel už jenom výš a výš. Také si přeju, aby jsme se netrápili kvůli tomu, co stejně nemůžeme změnit, a naopak se soustředili na to, co změnit lze. Je toho hodně... (úsměv). A pro sebe si přeju více trpělivosti a...

MARKÉTA FRÖSSLOVÁ
(seriálová Valerie Hrstková, problematická manželka Ondry Jánského v podání Vojty Kotka)


1. Každý rok je to jindy. Vánoční atmosféru většinou začínám vnímat na Mikuláše a příprava na svátky u nás doma začíná nejspíš pečením cukroví.

2. To záleží. Některé dárky mám i promyšlené, ale rok od roku je to horší. Je málo času, a tak spíš nakupuju, co mě cvrnkne do nosu. Ale taky záleží na tom, pro koho dárek vybírám... Rozhodně nemám ráda nakupování na poslední chvíli. Ráda dělám dárky radost, a tak nad tím, co komu dám, ráda přemýšlím.

3. Pečeme s mámou dohromady, to je taková tradice. A počet druhů? Jak kdy, teď, co už jsme s bráchou starší, je toho míň. Děláme linecká kolečka, vanilkové rohlíčky, marokánky, a to je myslím vše. A pak ještě peče babička...

4. Štědrý den trávím s rodinou, a to v hojném počtu. Nesmí chybět všechny babičky, bratranci, sestřenice a tak dále. Už pár let jsme na Ježíška u babičky, která bydlí na Ořechovce. Podle mě je to jedna z nejkrásnějších pražských čtvrtí, a když se ještě podaří, že napadne sníh, tak je to naprosto bezkonkurenční! (smích).
Přes den se scházíme s kamarády z dětství a teprve kolem páté až šesté hodiny jedeme k babičce. Jsme trochu atypická rodina v tom, že večeříme později - až tak kolem deváté. Přibližně o půlnoci teprve rozbalujeme dárky... Je to tím, že je nás hodně a než se slezeme, tak to dlouho trvá.
K večeři máme rybí a hrachovou polévku. Hrachovou proto, že mámina část rodiny je z Ostravy. Potom máme takovou babiččinu specialitu podávanou v mušlích, no a pak samozřejmě kapr, bramborový salát a pro „nerybáře“ řízky.

6. Bohužel od té doby, co slavíme Ježíška u babičky, doma máme umělý stromek. Naši ho prý pořídili kvůli kobercům. Podle mě, je to jenom divná pohodlnost (smích). Ale alespoň u babičky je živý!

7. Pořád s nostalgií vzpomínám na svoje první lyže. Byly bílý s růžovýma slonama (úsměv).