„Dívali se na mě dlouho jako na dceru Jiřiny Bohdalové,“ vzpomíná jedna z nejobsazovanějších hereček Simona Stašová na své těžké začátky v herecké branži. Jak se jí podařilo vymanit ze stínu slavné matky? O Simoně promluví kolegové, kamarádi i maminka v dokumentu TV Prima ve 20.00.

Dětství u prababičky

Narodila se v roce 1955 jako jediná dcera herečky Jiřiny Bohdalové a doktora přírodních věd Břetislava Staše. Herecké geny zdědila po mamince. Malá Simona vyrůstala u prarodičů. Na mámu se ale za to nezlobí. „Máma už ve čtyřiadvaceti živila celou rodinu. Táta byl na vojně, dědu odsoudili jako politického vězně a do toho jsem se narodila já. Takže si mě babička přebrala a máma začala jezdit po estrádách za stovku,“ říká Simona.

Nesnadná cesta k uznání

Už coby studentka dvou divadelních škol přišla hrát do Českých Budějovic. „Bylo mi jedenadvacet, měla jsem rozepjatá křídla a poprvé jsem pocítila lásku k divadlu, která mě už nikdy neopustila,“ vzpomíná herečka, která v dalším roce zakotvila na čtrnáct let v tehdejším Divadle E. F. Buriana. Proč ji chtěli zpočátku vyhodit? Co na Simoně ostatním vadilo?

Život ve stínu slavné matky

„Dívali se na mě jako na dceru Bohdalové, která má být taky tak vtipná, rozšafná a báječná, a dávali mi role, které by skvěle zvládla máma. A mně to vůbec nešlo.“

Poprvé dovolil talentované herečce vystoupit ze stínu své matky až režisér Jan Kačer, o kterém Simona tvrdí: „On jako první vycítil, jakou strunu ve mně rozeznít, když mi dal dramatickou roli introvertní panny, která touží po lásce. Poprvé někoho napadlo, že bych mohla být úplně jiný typ než máma.“

Proč Simonu její slavná matka od herectví zrazovala? A jak dlouho trvalo, než dceru za herecký výkon opravdu pochválila?

Seriálová cestička k divácké slávě

Diváci si nadějné herečky mohli všimnout v epizodních rolích seriálů Třicet případů majora Zemana, Žena za pultem, Arabela nebo Nemocnice na kraji města. V 80. letech dostala větší prostor v seriálech Sanitka, Létající Čestmír, Přítelkyně z domu smutku. Nezapomenutelná je její role starostlivé matky v seriálu Když se slunci nedaří či vynikající výkon v Místu nahoře. Jaký má herečka vztah k seriálovým rolím?

Pelíšková hvězda

Ve filmu se poprvé objevila Simona už v polovině sedmdesátých let ve válečném dramatu Mys dobré naděje. Následovaly role ve filmech Neúplné zatmění, Pětka s hvězdičkou
a dalších. Skutečný zlom však přišel až v devadesátých letech s Pelíšky. Pod taktovkou Jana Hřebejka si pak zahrála ještě ve snímku Musíme si pomáhat. Dalším průlomovým filmem byl Román pro ženy. Na který film vzpomíná nejraději?

Divadelní i filmové ceny

Dvakrát byla nominována na Českého lva, jednou na televizní cenu Elsa a v roce 2007 získala divadelní Thálii za roli Evy Mearové v inscenaci Drobečky z perníku v režii Milana Schejbala.

S divadlem navěky

I přes velké úspěchy ve filmové branži nikdy neopustila divadlo. Po ukončení činnosti divadla E. F. Buriana působila v Městských divadlech pražských. Zde excelovala například
v inscenacích Ideální manžel, Taxi na věčnost či Třikrát život. V současné době je na volné noze a objíždí republiku s představením Shirley Valentine. Jak se jí hraje s mámou
v inscenaci Paní plukovníková?

Živel na scéně

Simona je pověstná svou prací se scénářem. Neustále si píše poznámky, postřehy, obrázky, vyptává se a je až příliš poctivá. Jak vypadají její konflikty s režiséry? Jak je těžké aktivní herečku režijně zvládnout? Proč se ve svých figurách tak rýpe a analyzuje je?

Lásky jedné dlouhovlásky

Poprvé se vdala v roce 1981 za herce Pavla Trávníčka. „Vzala jsem si prince, svého idola,“ vzpomíná dnes. Podruhé si vzala Itala Eusebia Ciccottiho, s nímž má syna Marka. Manželství však nepřežilo velkou vzdálenost. Z třetího zásadního vztahu s hercem Pavlem Skřípalem má druhého syna Vojtu. Jak to má herečka s muži dnes?

Náhradní dcera

Simona Stašová znala dceru Stelly Zázvorkové: „Byla o sedm let starší než já. Když spáchala sebevraždu, bylo mi osm. A Stella ke mně měla od té doby až do smrti hluboký citový vztah. Snad si mě vybrala jako takovou náhradnici. Když třeba něco slavila, tak mě nikdy nezapomněla pozvat. A já byla poctěna, že jsem v té její stáji…“ vzpomíná Simona.




Autor: Zuz, foto archiv Primy