Hyperaktivita nebyla »nemoc«, ale evoluční výhoda lovců!

Velikost textu: AAA

28. 11. 2014

Ačkoli je posledních dvacet let hyperkinetická porucha či porucha pozornosti s hyperaktivitou (označována anglickou zkratkou ADHD) velkým tématem pro rodiče a psychology, v minulosti to zřejmě byla výhoda. Tedy to, co je dnes vnímáno jako porucha, mohlo být v minulosti evoluční výhodou. V kultuře lovců sběračů totiž dobrodružní jedinci s hyperaktivním a impulzivním chováním lépe přežívali.

Tvrdí to profesor Richard Friedman z Lékařské školy Weilla Cornella v New Yorku. „Mít psychologický profil, který dnes nazýváme ADHD, vám mohl pomoci k úspěšnému životu v paleolitu,“ vysvětluje profesor Friedman.

A svou teorii opírá o výzkumy v Keni u kmene Ariaal. Jedinci tohoto kmene se blíží paleolitické kultuře lovců sběračů. Mezi nejúspěšnější lovce sběrače patří právě jedinci vykazující hyperaktivní, impulzivní a dobrodružné chování.

Za symptomy chování ADHD, větší touhu po jídle a omamných látkách a touze po neustálých novinkách může alela DRD4 7R. A právě jedinci s DRD4 7R si vedli v nomádské skupině keňského kmene nejlépe a byli nejlépe živeni. Naopak lidé, kteří měli tuto variantu genu a byli nuceni žít na místě jako zemědělci, si vedli hůře.

Dnes trpí ADHD asi tři až sedm procent dětí, mnohým jsou předepisovány léky. „Digitální život s jeho živými hrami a vzrušujícími sociálními médii jsou světem okamžitého uspokojení, kde je možné realizovat prakticky každou touhu či fantazii mrknutím oka,“ vysvětluje profesor Friedman, proč se dnešní děti s tendencí k ADHD snadno začnou projevovat jako hyperaktivní. Digitální svět a internet jim nabízí svět lovců a sběračů. Po příchodu do nudné a stereotypní školy pak mají problém přizpůsobit se a chovat klidně.

KOMERČNÍ SDĚLENÍ

Související