Pravěcí lidé hledali jeskyně se skvělou akustikou, ty pak zdobili malbami

Velikost textu: AAA

12. 7. 2017

Jeskyně zdobené pravěkými malbami lidí a zvířat nesloužily jen jako první pinakotéky našich předků. Byly zřejmě svatyněmi, kde se možná i zpívalo. Tedy pokud se prvním hlasovým projevům člověka tak dalo říkat. Nicméně jeskyně vyzdobené malbami mají ve srovnání s těmi bez malůvek skutečně výbornou akustiku. To tedy podporuje teorii, že výzdoba byla dekorací prvních svatyní pralidí.

A malby se nacházejí navíc na místech, kde v rámci dobře ozvučené jeskyně je akustika vůbec nejlepší. Lidé doby kamenné tam tak zřejmě prováděli rituály, kterými uctívali svá první božstva či přírodní síly. A při těchto rituálech využívali hlas, který se v místech výtvarných děl roznášel nejlépe.

Vědci z Pařížské univerzity prokázali, že malby koní, bizonů a mamutů v jeskyních Niaux a Le Portel v Ariège na jihu Francie se nacházejí na místě, kde v rámci obou jeskyní nejlépe rezonuje zvuk.

Někteří vědci se ale domnívají, že akustika je druhotný faktor míst, kde zůstaly dochovány umělecké výtvory ze starší doby kamenné. Ty z jeskyní s porézní horninou, kde je akustika špatná, totiž kvůli nekvalitnímu podkladu dávno mohly zmizet. Takže lidé mohli malovat i tam, kde byla akustika špatná, ale tato díla se jednoduše nedochovala kvůli kvalitě materiálu.

„Je možné, že umělci doby kamenné si vybírali jeskyně s neporézními kameny, protože byly dobrým podkladem pro jejich malby, a teprve poté si uvědomili, že jsou to také místa se skvělou ozvěnou,“ uvažuje doktor David Lubman z Americké akustické asociace sídlící v Bostonu.

KOMERČNÍ SDĚLENÍ

Související