Znakový „jazyk“ šimpanzů má stejné matematické zákony jako lidský jazyk

Velikost textu: AAA

14. 2. 2019

Vědci z Londýna tvrdí, že mezi gestikulací, kterou se šimpanzi dorozumívají při hře, a lidským jazykem, existuje vztah. Oba systémy, ačkoli zároveň značně odlišné a vzdálené, stojí na stejném matematickém základu. To je pozoruhodný objev, který může přispět k chápání evoluce lidského dorozumívání gesty, mluveným slovem a písmem. A popsané matematické zákony jsou v živočišné říši zřejmě mnohem rozšířenější, než se soudilo.

Ze všech hominidů dokáže mluvit jenom člověk. Žádný z velkých primátů nepoužívá k dorozumívání nic tak složitého, jako je lidský jazyk. Přesto gestikulace šimpanzů stojí na stejných matematických principech, jimiž lingvisté analyzují lidský jazyk.

Podle londýnských vědců lze na šimpanzí gestikulaci stejně jako na přirozené jazyky člověka aplikovat dva zákony – Zipfův a Menzerathův.

Zipfovo pravidlo říká, že nejčastěji používaná slova v přirozeném jazyce mají tendenci být kratší. A také že obtížně vyslovitelná hláska je mnohem méně častá než snadno vyslovitelná neznělá. Kupříkladu znělé hlásky jsou dvakrát méně frekventované než ty neznělé (snadněji vyslovitelné).

Menzerathovo pravidlo zase hovoří o tom, že čím složitější je struktura (slovo), tím kratší a jednodušší jsou jeho části (slabiky).

Vědci z University of Roehampton v Londýně analyzovali více než dva tisíce z osmapadesáti typů gest užívaných lesními šimpanzi z Ugandy při hře. Při analýze byla platná obě výše popsaná pravidla. Čím častěji bylo gesto použito, tím bylo jednodušší. A čím delší soubor znakování (jakási věta vyjádřená gesty) šimpanz použil, tím kratší a jednodušší byly jeho jednotlivé části – gesta.

„Komunikace gesty u primátů je samozřejmě velmi odlišná od lidského jazyka, ale naše výsledky dokazují, že tyto dva systémy stojí na stejných matematických principech. Doufáme, že naše práce proklestí cestu dalšímu výzkumu, který odhalí, jak rozšířené jsou tyto matematické zákony napříč živočišnou říší,“ uvedla jedna z autorek doktorka Raphaela Heesenová v interview pro deník The Telegraph.

KOMERČNÍ SDĚLENÍ

Související