Karel Voříšek se přiznal: "Už 45 let prožívám Štědrý večer s rodiči!

Velikost textu: AAA

19. 12. 2008

A jak to vůbec mají jeho kolegové?

Odhaleno.cz Vám přináší vánoční anketu s moderátory Televizních novin. Otázky: 1. Kdy zpravidla začínáte s přípravami na vánoční svátky? 2. Nakupujete dárky promyšleně a dlouho dopředu, nebo je sháníte na poslední chvíli a berete, co vám cvrnkne do nosu? 3. Kdo u vás v rodině peče vánoční cukroví? A kolik druhů míváte? 4. Jak u vypadá Váš Štědrý den? 5. Kupujete živý stromeček, nebo máte někde ve sklepě schován umělý? 6. Na jaký dárek nejraději vzpomínáte?

Karel Voříšek 1. Jakákoliv pravidla mě zpravidla nebaví. Proto se mi těžko odpovídá. Neplánuju přípravy, najdou si mě samy. 2. Koukám kolem sebe, poslouchám a z různých narážek svých blízkých si snažím zapamatovat, čím bych komu udělal radost. Sem tam i já sám utrousím nějakou poznámku, aby okolí pochopilo. Když ale cítím, že ani to nepomáhá, nenechám nic náhodě a napíšu Ježíškovi. 3. Maminka, sestra, babička, teta, sestřenice a k tomu máme nejrůznější ochutnávky od kamarádek. Je toho hodně, nepočítaně. Metabolismus se zapotí, aby to všechno spálil. Ale jednoznačně vítězí vosí hnízda od maminky.

4. Už pětačtyřicet let se scházíme celá rodina u štědrovečerního stolu, ani jednou nikdo nechyběl. Spíš sem tam někdo přibyl (nejdřív moje setra, pak švagr a před rokem poprvé malý synovec Pišta). A co nesmí chybět? Každý rok dostáváme od maminky pod talíř pro štěstí drobnou minci. Všechny je pečlivě schovávám. 5. Živý, jednoznačně živý. I když, teď když o tom přemýšlím… Jak živý, když ho vlastně v lese podříznou.

6. Nerad, ale opravím vás. Já se pořád umím opravdově radovat a být překvapený. Že bych byl pořád dítětem? Ale k věci. Nejvíc jsem byl natěšený v roce 1972, když jsem dostal pod stromeček přímo z porodnice malou sestru Janinu. Ale na jeden dárek si vzpomínám, který mě překvapil a rozladil. V první třídě na školní besídce jsem od spolužačky dostal mýdlo. Krásné, voňavé, luxusně zabalené. Ale co to bylo platné. Všichni se mi smáli, že mi ho dala proto, že se nemeju. Až později jsem pochopil, že to bylo z lásky. Markéta Fialová 1. Tohle období u nás zvolna zahajuje asi adventní věnec o první adventní neděli, kdy rozsvěcíme první svíčku. No a pak samozřejmě Mikuláš. Ten už startuje tu správnou atmosféru na sto procent.

2. Nejspíš tak nějak mezi. Třeba pro sestru a její rodinu, které posílám letos dárky poštou daleko do ciziny, už je mám samozřejmě nakoupené. Sem tam mívám i dárky s datem „narození“ 23. 12. Ale i o těch se snažím přemýšlet, nemám ráda takové to univerzální „něco“. 3. Moje maminka je ve vánočním cukroví absolutně nepřekonatelná. Já se občas pokusím, ale v tomhle jsem ve srovnání s ní začátečník. Základních mívá devět druhů, každý rok ale zkouší ještě další různé recepty, takže výsledkem bývá tak 12 voňavých, krásných a nesmírně dobrých kousků.

4. Už tradičně k nám čtyřem doma na Štědrý den přibude maminka z manželovy strany. Ke stromečku zve naše děti Ježíšek, který v jedné tiché a slavnostní chvíli zazvoní zvonečkem, (kterým mimochodem zvonil už nejméně třem generacím před nimi). Poté co si rozdáme dárky, přijde večeře, tradičně čtyři chody. Kromě rybí polévky, kapra v aspiku a smaženého se salátem musí nutně být i staročeský Kuba, kvůli kterému se už na Martina kupuje husa, aby bylo husí sádlo. A kdo ještě může, samozřejmě mlsá cukroví. 5. Míváme voňavý čerstvý smrček, nebo spíš smrk, čím větší, tím lepší. Chodíme ho vybírat s holkami a kolikrát obejdeme několik míst, než nám nějaký padne do oka.

6. Bylo mi tak asi osm nebo devět, když jsem dostala nádherné loutkové divadlo. Do té doby leželo na půdě. Máma si tehdy dala obrovskou práci a loutkám ušila nové šaty, táta spravil drátky a lanka, restauroval kulisy a nábytek. To byl naprosto bezkonkurenčně můj nejhezčí vánoční dárek.

Ray Koranteng 1. Většinou začíná manželka beze mě, zpravidla kolem 5. prosince, kdy má naše starší dcera narozeniny, takže máme zároveň o důvod víc slavit Mikuláše. Navíc máme Vánoce rádi. Takže čím déle si atmosféru užíváme, tím je zajímavější. 2. Snažím se nakupovat už během listopadu. Za prvé jsou volnější obchody a za druhé mám pocit, že na poslední chvíli člověk koupí pod tlakem cokoli a za jakoukoli částku. Takže spíš přemýšlím, co by se mým blízkým líbilo. 3. Manželka se starší dcerou. Další dostáváme od tchýně z Moravy, takže druhů míváme docela dost, tak osm až deset. V menších sériích. Pestřejší, ale méně.

4. Na stole musí být adventní věnec, na topení vždycky máme kůru z citrusů, většinou z pomeranče. Po lehčím obědě jdeme na hřbitov, kde jsou pochováni moje babička a děda. Pak zpravidla odjíždím do práce, kde jsem doposud strávil drtivou většinu Štědrých dnů. Vracím se většinou kolem 18. hodiny. Na večeři k nám chodí moje maminka, máme rybí polévku a kapra s bramborovým salátem. Pak jdeme ke stromečku, kvůli dvouleté dcerce musí někdo nenápadně zazvonit zvonečkem a otevřít okno, aby měl Ježíšek kudy přiletět. Docela si to užíváme. Většinou kolem 21. hodiny začíná v televizi pohádka, kterou míváme k rozbalování dárků jako kulisu. Spát chodíme pozdě, protože není kam spěchat. Jsou konec konců Vánoce.

5. Extrém byl, že jsme ho ozdobili tři týdny před Štědrým dnem. Zpravidla nám vydrží dva týdny před a týden po Vánocích. Kupujeme si živý, jedličku nebo kanadský smrček… zkrátka něco, co dlouho vydrží. 6.Dokážu se radovat prakticky z čehokoli, takže dárků, na které vzpomínám, byla celá řada. Nejzajímavější Vánoce bývají, když máte v rodině nové dítě. Moje první dcera Vanesa byla téměř dárek pod stromeček. Jednou jsem od ní dostal přívěsek s nápisem „pro nejlepšího tátu“. Mám ho na klíčích a nosím ho všude s sebou.

Renáta Czadernová 1. Dá se říci, že žádné velké přípravy u mne neprobíhají. V Praze přes Vánoce nejsem, jezdím domů do Ostravy, takže jediné, o co se starám, je nakupování dárků. Doma se o vše starají rodiče, já už přijíždím k hotovému. 2. Většinou začínám nakupovat v listopadu a končím těsně před Vánoci. Dárky, které mám promyšlené, kupuji dříve. Na poslední chvíli už dokupuji pouze maličkosti. Nakupuji promyšleně a hlavně tak, abych dárkem danou osobu potěšila. 3. Cukroví peče maminka. Já domů jezdím v době, kdy už má napečeno, takže ani nemůžu pomáhat. Když jsem ale ještě bydlela s rodiči, tak jsem samozřejmě asistovala a moc ráda. Míváme asi pět druhů, které se nemění, a vždy nějakou novinku.

4. Už dopoledne se setkáváme s celou rodinou (tetou, strejdou, bratrancem, sestřenicí a jejich rodinami) u babičky a dědy doma. Tam je vždy napečeno plno dobrot, něco málo sníme, poslechneme si koledy, připijeme si na zdraví, popovídáme si a rozdáme dárky. Pak jedu s rodiči ještě za rodinou z taťkovy strany, tam se odehrává v podstatě totéž. Pak už se natěšeni vydáváme připravit štědrovečerní večeři. Na slavnostně nazdobeném stole nesmí chybět cukroví, ovoce, zelná polévka, smažený kapr a bramborový salát. A také šupiny z kapra pod každým talířem, abychom měli dostatek peněz po celý rok. A zvyky? Každý rok jsem musela zvonit na zvoneček a křičet v otevřeném okně „Ježíšku přijď k nám!“ Když jsem byla malá, křičela jsem z plných plic, ale přiznám se, že čímjsem byla starší, můj hlas v okně slábnul… Dnes už to nedělám.

5. Dokud jsem byla malá, mívali jsme živý stromeček, ale z důvodu snadnějšího úklidu byl vyměněn za umělý. Větvičky z živého máme ve vázách, aby nám provoněly byt. 6. Když mám vybrat jeden, ze kterého jsem měla v dětství snad největší radost, tak to byly silonky. Bylo mi asi pět let a připadala jsem si strašně dospělá a důležitá. Tehdy to nebylo vůbec jednoduché, sehnat silonky na tak malou holku.

Pavel Dumbrovský 1. Většinou hned po skončení teplého počasí, abych se měl na co těšit. Odkvétající muškáty na oknech nahradí manželka větvemi borovice a smrku, večer si dáváme předpředvánoční svařák při svíčkách s tím smradlavým Františkem (to říkám já), anebo couráme uličkami večerní staré Prahy. To je jedna verze naší rodiny, jak přežít tu ošklivou část podzimu. Mnohdy to však děláme tak, že odjedeme v listopadu někam na dobrodružnou cestu do tropů a vracíme se před Vánocemi, často už ve vánoční náladě a s exotickými vánočními dárky. 2. Promyšleně na poslední chvíli. 3. Peče manželka za neumělé pomoci, či spíše nepomoci nejmladší dcery a většinou tak třicet druhů. Ale skvělých.

4. Řekl bych, že naprosto klasicky. Celodenní hladovění, abychom viděli prasátko. Dopolední procházka starou Prahou. Kolem šesté štědrovečerní večeře – kapr, bramborový salát, víno, plno dobrot, nesmí chybět štrúdl a bílé klobásky, a hlavně bujabéza – speciální francouzská polévka z mořských plodů. Scházíme se pravidelně celá rodina a vždy rodiče buď z jedné či druhé strany, nebo jsme naopak všichni u rodičů. Pak děti zazpívají koledy a jde se čekat na zazvonění Ježíška. Nejmladší dcera na něj ještě věří. Pak dlouho rozbalujeme dárky, protože musí každý rozbalit vždy jeden dárek a ostatní se kochají. Pak druhý, atd… Až se všichni vystřídají. Následují vánoční zvyky – házení botou, svíčky ve skořápce do vody v lavoru, krájení jablka a podobně. Zbytek večera a část noci pak debužírujeme a hrajeme úplně nové společenské hry, které jsme dostali. To je naše vášeň. Naopak nemám stále moc rád dárky měkouše (oblečení).

4. Řekl bych, že naprosto klasicky. Celodenní hladovění, abychom viděli prasátko. Dopolední procházka starou Prahou. Kolem šesté štědrovečerní večeře – kapr, bramborový salát, víno, plno dobrot, nesmí chybět štrúdl a bílé klobásky, a hlavně bujabéza – speciální francouzská polévka z mořských plodů. Scházíme se pravidelně celá rodina a vždy rodiče buď z jedné či druhé strany, nebo jsme naopak všichni u rodičů. Pak děti zazpívají koledy a jde se čekat na zazvonění Ježíška. Nejmladší dcera na něj ještě věří. Pak dlouho rozbalujeme dárky, protože musí každý rozbalit vždy jeden dárek a ostatní se kochají. Pak druhý, atd… Až se všichni vystřídají. Následují vánoční zvyky – házení botou, svíčky ve skořápce do vody v lavoru, krájení jablka a podobně. Zbytek večera pak debužírujeme a hrajeme společenské hry, které jsme dostali. To je naše vášeň. Naopak nemám stále moc rád dárky měkouše (oblečení).

5. Vždy míváme pravý, někdy od hajného, někdy od známých, co mají les, někdy jen z trhu. Umělý jsme měli také, když děti byly neposednými miminky a batolaty. Většinou máme ale stromky alespoň dva, v různých místnostech, aby byla vánoční atmosféra všude. A zůstávají na místě často nejméně do poloviny ledna až začátku února. Je to taková prodloužená vánoční pohoda. 6. Opravdu největší radost jsem měl – na to nezapomenu – z dokonalé repliky pásového traktoru s radlicí. Byl na baterky, svítil, měl funkční řadicí páku a utáhl opravdu velký náklad nebo vyčistil cestičku od sněhu. V době socialismu to bylo něco úžasného. Moc jsem si ten pásák přál a asi jsem byl tehdy chvíli hodný, že to zpozoroval i Ježíšek.

Autor: Zuz, foto archiv

KOMERČNÍ SDĚLENÍ

Nejčtenější